Jak nekupovat "AMERIKU"

Znám spoustu chytrých knížek a časopisů, který vždycky radí, jak správně kupovat auto. Pravda je, že jsem je nikdy nečet'. A to je můj problém. Dlouhá léta jsem prahnul po pěkným autě. Tím pěkným jsem samozřejmě myslel zánovní ameriku. Annonce v té době toho moc nenabízela a žádný časopis pro fandy amerických aut nebyl na trhu. Přesto jsem se na několik aut zajel podívat. První, které jem obhlédl, byl Chevrolet Malibu '81. Krása. Zlatá metalíza, v elektrice, kombík, příjemný interiér. Jediná vada tohoto "snu" byl rozebraný motor. Obávám se, že bych nesložil ani jednoválcovou stopětasedmu, natož osmiválcový pětilitr. Ale ta cena! V roce 1993 za pouhých 30.000 Kč. Nevím proč, ale nekoupil jsem.
Jak čas plynul, zachtělo se mi různých vozů, Fordem Probe počínaje, Barracudou konče. Pak ale vyšel inzerát. Chevrolet Corvette, r.v. 84, mírná havárie. Cena 100.000. Vytáčím telefon, žhavím linku. "Jó vážený pane, snad jste si nemyslel…". Já vím, Corvette za sto tisíc? Nakonec se z toho vyklubal vrak, ze kterýho by bylo možné postavit cituji: "buginu nebo tak něco".
Bazary byly plný bavoráků, mercédesek a mazd, ale vskutku pěkný vůz nikde. Bylo mi devatenáct, našel jsem Fiero. Musím přiznat, že jsem si představoval trochu větší auto. A našel jsem. V inzerátech. Chevy Camaro, 2.8 (no lepší než nic), targa, r.v. 85, 100.000 km, 130.000 Kč. Psal se rok 1995. V podstatě během dvou hodin jsem byl v Praze (ze severu Čech). Vše by bylo v pořádku, kdyby nebylo 23 hodin a 30 minut. Půl dvanáctý. Domnívám se, že jsem tak trochu první čech kupující auto za třicet minut dvanáct. Auto toho spoustu nemělo, například baterii a řemeny, ale něco i mělo, jako třeba děravou převodovku. To vše, umocněno tmou nemělo šanci proti zatmění mozku. A tak jsme po zaplacení uháněl směrem domů. S Camarem zapřáhnutým za Sierrou. Tu noc jsme strávil v autě, protože nešly vytáhnout okna z důvodu absence již zmíněné baterie. Druhý den byl čas na okouknutí modrého ďábla.
První dojmy byly veskrze příznivé, víceméně pod vlivem nepřestávající eufórie. Chybějící řemeny byly nahrazeny řemeny z polského fiata a jelo se. Ne dlouho. Asi tak kilometr. Potom řemeny zákonitě povolily. A na řadu přišla opět stará dobrá Sierra. Potom ale přišly z USA "ty pravé" řemeny, koupila se baterie, pustilo se původní rádio. No co Vám budu povídat? Po opravě převodovky u Seatu jsem byl nejšťastnější blecha.
Jak už to tak v pohádkách bývá, vše dopadlo špatně. Ve zkratce. Autobazarista udělal podtrh a v mé nepřítomnosti kamárko ukrad. Po interpelacích svolil k zaplacení části z již zaplacených peněz. Pak se ale po něm zem slehla a někde v Kladně pan Ladislav Horváth (Pavel Sekal - Auto Evropská, Praha 6) ve svém klubu oblbuje další zapálence s dočasně oslabeným pudem sebezáchovy. Camaro dnes jezdí někde u hranic, má už nové značky a nový majitel si s ním asi užívá. Budiž mu přáno. Ale až Vás vy podvodníci najdu… a jsem Vám na stopě.

Wicky Mouse