Dodge Charger '66 - '71

Předobrazem tohoto nestárnoucího vozu byl koncept Charger II z roku 1964. O dva roky později se začal prodávat dnes již legendární Dodge Charger, dodnes považovaný za jeden z nejosobitějších „svalovců“ a mnohými byl například model ‘68 oceněný za nejhezčí „muscle-car“ roku 1968 a za vůz s nejlepšími jízdními vlastnostmi let šedesátých. Přinesl neotřelý design exteriéru i vnitřního prostoru, bohatou výbavu a ve své třídě oslňující výkony.

1966
V roce 1966 byl Dodge Charger uveden na trh postavený na základě Dodge Coronetu, ovšem se splývavou zádí. Přední maska byla podobná, Charger měl však zatahnutelná světla, která mu propůjčovala přece jenom sportovnější vzhled. Byl vybavován motory V-8 318, 2bbl 361 a 4bbl 383. V polovině roku byl představen rovněž Charger s motorem 426 HEMI. Nejslabší verze Chargeru byla vybavována 3-rychlostní manuální převodovkou, silnější 4-rychlostní nebo Torqueflite automatikou. V prvním roce se prodalo celkem 37.344 vozů Charger, z toho 468 s motorem HEMI.

1967
Charger zůstal v podstatě beze změn. Ačkoliv se mu dařilo na závodních okruzích NASCAR, kde vyhrál pohár konstruktérů, nedařilo se mu už tak na obchodním poli. Nepodařilo se prodat ani 15.000 těchto vozů. Motor 361 byl nahrazen 2-hrdlovou verzí motoru 383 a v nabídce přibyl 440 Magnum s výkonem 375 k. HEMI se prodával i nadále, jeho počty ovšem s těží přesáhly 100 kusů.

1968
Kompletně nový design, nové motory, nová převodovka. Takový byl rok 1968 pro model Charger. Modelová řada se rozšířila o Charger R/T, vybavený podobně jako Coronet R/T, tzn. motorem 440 Magnum sportovním laděním podvozku a brzd a automatickou převodovkou Torqueflite s třemi rychlostmi nebo příplatkovým čtyřrychlostním manuálem. Základní Charger byl vybaven motorem Slant 6 225, nebo V-8 2bbl 318. Navíc si bylo možno připlatit a získat tak do svého Chargeru verzi 4bbl. Změna designu se očividně vydařila, prodeje strmě vzrostly až na 90.000 prodaných kusů. Úspěchy na okruzích NASCAR se však již nedostavily. Ford přišel se stejnými výkony, ale s podporou lepší aerodynamiky.

1969
Druhý rok přepracovaného Chargeru se již nenesl ve znamení výraznějších změn. Pouze mřížka chladiče byla rozdělena na dva díly, zadní svítilny byly od té doby zapuštěné. Charger 500 s maskou Coronetu (zkonstruovaný u Creative Industries) byl v souladu s pravidly NASCAR prodán v pěti stech exemplářích. Díky vývoji a soubojům s aerodynamickými modely Fordu spatřil světlo světa model Charger Daytona, produkt aerodynamického tunelu s masivním zadním spoilerem a stylovým „nosem“. Na závodní dráze neměl absolutně konkurenci, základním motorem byl 440 a jako „upgrade“ HEMI.

1970
V roce 1970 byly upraveny zadní lampy a přední nárazník. R/T dostal zářezy na dveřích a příčné pruhy přes záď vozu. Mezi motory byl přidán 440 Six pack. „500“ byla od nyní lépe vybavená základní verze s motorem 318. SE zůstává v nabídce, ale pouze s anatomickými sedadly. Na rozdíl od ostatních srovnatelných modelů Chrysleru, neměl Charger nikdy 15 palcová kola.

1971
Tento rok se představil Charger s novým atraktivnějším designem. Vůz s předkem připomínajícím styl Pontiacu vypadal větší než ve skutečnosti byl. Rozvor byl o pět centimetrů kratší a celková délka o další tři. Tohoto roku bylo v nabídce šest modelů Chargeru ‘71: základní, hardtop, 500, SE, R/T a Super Bee. Právě Super Bee se stal civilním „závodním“ modelem, tzv. Street racer Dodge. Nahradil Coronet Super Bee a byl k dostání se standardním 300 k 383 osmiválcem a na podlaze umístěnou 3-stupňovou manuální převodovkou. Příplatkovým byl motor 440 Six pack a 426 HEMI. Špičkou nabídky byl Charger R/T. Se standardním 440 Magnum V-8 byl se svými 370 k skutečný klenot. Na výběr byl i 440 six pack a 426 HEMI. R/T byl ozdoben stejnými pruhy jako Super Bee, navíc přibyly dva na dveřích aby simulovaly průduchy. Rok 1971 byl posledním v historii vysoko výkonných Chargerů.

Po roce 1972 produkce Chargerů neskončila, v prodeji byla druhá a poté do roku 1978 i třetí generace Chargerů. Nikdy už však neslavil takové úspěchy, jako modely 1. generace.