Minulý článek o kontrole na STK byl stručný, sklátila mne angína a byl jsem rád, že jsem tam vůbec dojel. Nicméně s autem jsme to díky kamarádům z klubu v pohodě zvládli a nastala další povinnost, testace.

Kdo veterána už má tak ví, že testace je vrchol jarní přípravy na sezónu a pak se už jen jezdí (a leští a spravuje, ale o tom někdy jindy). Kdo je nováček, tak to, co je testace, rychle zjistí. V klubu už je, auto starší než 30 let v originálním stavu má a pak si jen musí nastudovat, co všechno musí na první testaci připravit, poshánět a zařídit. Já dostal od klubu kompletní návod ve stylu „příprava na testaci snadno a rychle“ (díky Pavle). Paradoxně největším problémem se nakonec ukázaly předepsané fotografie ve formátu 6×9, které už fotolaby dnes běžně nedělají, nicméně i to se nakonec zvládlo.

Testace Cadillac klubu (společně s ČKMAA) byla vyhlášená na neděli 6. května do Luštěnic (mimochodem muzeum, které tam je, všem doporučuji k návštěvě, mapa je tady). Předpověď počasí byla jako pravidelně toto jaro mizerná, měla být zima a pršet. Naštěstí se opět téměř nevyplnila, neděle se probudila do krásného slunného rána. Teplo pravda moc nebylo, ale nešť – střecha dolů a testaci vstříc!

Po příjezdu do Luštěnic mne jako vždy na klubové akci překvapilo, kolik krásných aut se postupně v průběhu dopoledne sjíždí. Někdo přijede dříve, někdo později, ale v zásadě od devíti do dvanácti to byla taková průběžná spanilá jízda. Schází se staří a seznamují noví známí, kromě testačních komisařů nikdo nespěchá (ani není kam, stejně musíte počkat, dokud testací neprojdete). Máte čas na to poklábosit co je nového, o autech probrat co potřebujete, udělat krásné fotky do archívu.

Samotná testace má léty zkušeností zavedený průběh. Je dobré mít připravených co nejvíce údajů o autě. Vyplní se protokol žádosti o testaci, nalepí fotografie a jde se na auto s klubovou testační komisí. Ta probere auto zleva zprava a zeshora zespoda (protože je v tom člověk nový, dozví se přitom i dost o autě, jeho stavu a na co si dát pozor) a nakonec padne verdikt. Je-li pozitivní a auto jako veterán prošlo, jde se za krajskou komisí a tam se testace veterána potvrdí (a abych nezapomněl, také zaplatí příslušné poplatky). Nakonec jsem dostal podepsaný protokol, informaci jak a kde získat veteránské značky a testace byla za mnou, zbývala jen kochací jízda domů.

Posledním krokem je vlastní získání veteránských značek. Od běžného přihlášení auta se postup trochu liší. Nevím jak v jiných krajích, ale ve Středočeském veterány registrují pouze na odboru dopravy v Kolíně a hrdý čerstvý držitel testace se navíc musí předem objednat. Nicméně i to se zvládlo a vydané vete značky se už skví na autě. A pak už jen jezdit, leštit (a spravovat ….)

Tím může skončit malý seriál o tom, jak si splnit sen a pořídit si pro radost krásné auto z dob nedávno minulých. S trochou snahy, štěstí a s pomocí dobrých lidí, kteří se v Čechách okolo amerik motají, je to docela dobře schůdné a člověk přitom nemusí být ani zdatný automechanik, ani multimilionář. Doufám, že se k podobnému kroku odhodlají i další a těším se, že se budeme potkávat na vyjížďkách a na srazech!

A ještě něco fotografií od Caddyho:

Fotografie: Radek „Caddy“ Beneš