Ford přichází se zbrusu novým Mustangem, a Dodge se nechtěl nechat úplně zahanbit. A tak přišel alespoň s faceliftem, pravděpodobně tím posledním, než se současný Charger a Challenger odeberou na věčnost. Jsou teď oba modely takové, jaké měly být od začátku?
Jestli vás americké muscle cars zajímají a sledovali jste náznaky a špionážní fotky, faceliftovaný Dodge Charger a Charger vás asi v ničem nepřekvapí. Charger dostal příď ve stejném stylu, který známe už z kompaktu Dodge Dart a SUV Durango. A Challenger vypadá na první pohled úplně stejně, jako vypadal koncept, představený v roce 2006 v Detroitu. Takže nic nového? Ne tak docela. Svým způsobem se oba modely konečně staly tím, čím měly být od samého počátku.
Začněme ale tou nejvíce kontroverzní věcí, což je předek nového Chargeru. Na první pohled možná spoustu lidí odradí, protože až příliš připomíná kompaktní sedan Dart. Ale podívejte se ještě jednou a odmyslete si černou příčku nárazníku u modelu SRT-8 (jehož fotky máme zatím jako jediné k dispozici). Všimněte si, že místo poněkud disproporčních „šikmých očí“ dosavadního Chargeru s oddělenou maskou má faceliftovaný model celistvou, širokou a “zamračnou“ masku, která sice působí naprosto moderně, ale zároveň mnohem víc než dříve připomíná původní Chargery z let 1968 až 1970. Mnohem lépe tak ladí s bočním profilem, odkazujícím na klasické kupé, a fantastickými zadními světly přes celou šířku zádě. U SRT-8 to tak úplně nefunguje, ale podle mého skromného názoru nebyl nejvyšší model tím nejhezčím ani u odcházející generace. A standardní R/T by mohlo být opravdu sympatické auto – stejně jako šestiválec, který bude sice postrádat velkolepý zvuk, ale zase přijde i s dovozem na stejné peníze jako slušně vybavené Mondeo. Hm, nezní to lákavě?
Zpozorovat změny u Challengeru chce mnohem bystřejší oko, a podrobnou znalost toho dosavadního. Člověk znalý původních Challengerů z let 1970-1974 také okamžitě pozná, kde designéři tentokrát čerpali svou inspiraci. Zatímco původní retro Challenger měl masku založenou na původním modelu z roku 1970, dělená mřížka chladiče na novince jasně odkazuje na (dle mého názoru přitažlivější) model 1971. S reinkarnací „smutného ksichtu“ z let 1972 až 1974 se očividně nepočítá, a tak se odkaz na tyto modely objevuje alespoň na opačné straně auta. Místo celistvého pruhu zadních světel tu jsou samostatné lampy, jasně odkazující na čtveřici světel, používaných v letech 1972 – 1974. Designéřům je ale ke cti, že i tuto inspiraci se designérům podařilo pojmout docela atraktivně, zatímco originál byl v těchto letech, no, řekněme méně přitažlivý než původní model. A jakkoliv může jít o optický klam, zdá se také, že přední maska i zadní čelo jsou nyní o něco vyšší, na úkor nárazníků – Challenger tak působí mnohem méně těžkopádně a dělá „štíhlejší“ dojem. Uvidíme, jak bude novinka vypadat ve skutečnosit.
K ještě výraznějším změnám ale došlo v kabině Challengeru. Zatímco modelový rok 2014 měl interiér stále do značné míry založený na původním Dodgi Charger, alias Chrysleru 300C, ze začátku minulé dekády, novinka konečně přebírá interiér z faceliftovaného Chargeru. To znamená příjemnější, modernější design namísto čehosi, co vypadá jako vnitřek plastového autíčka pro děti. Příjemnou změnou je i větší displej infotainmentu, hezkým detailem pro staromilce zase volič automatické převodovky, který připomíná originální „Slapstik“ ze 70. let a “odstínění“ na straně spolujezdce, taktéž podobné originálům. Tím jediným se také Challenger liší od Chargeru, který hraje ještě méně na retro notu a dostal oproti minulému roku jen drobná vylepšení elektroniky.
A pod kapotou? Možná jste se už těšili na nový kompresorový osmiválec Hellcat, který by měl svým výkonem údajně překonat i mocný Viper, ale zatím máte smůlu. V nabídce zůstávají pro oba modely šestiválce Pentastar o objemu 3.6 litru a výkonu 292 nebo 305 koní, osmiválec 5.7 Hemi pro modely R/T o výkonu 375 koní a konečně mocnou 6.4 Hemi o 470 koňských silách pro modely SRT-8.
Mechanicky se tak změní jen jediná věc – pro typického zákazníka ale ještě důležitější než kompresorový osmiválec (dobře, nic není důležitější než kompresorový osmiválec). I osmiválcové motory totiž konečně zavrhnou archaickou převodovku od Mercedesu a dostanou místo ní nový osmikvalt od ZF, který přinese lepší zrychlení, nižší spotřebu, spokojenější polární medvědy a zelenější trávu. Dobře, některé věci možná nezvládne, ale rozhodně s ním oba modely budou jezdit mnohem lépe a úsporněji.
Po letech ve výrobě se tak novodobé muscle cary od Dodge konečně stávají takovými, jaké měly být od začátku. Jedinými skutečnými nástupci svých předchůdců ze 60. a 70. let (Chevy a Ford nabízejí jen pony cars), schopnými nabídnout plnohodnotnou přepravní kapacitu rodinného sedanu, obří kufr, pohodlí, a k tomu schopnost dělat hluk, pálit gumy a vytvářet rohlík ve tváři. Jen škoda, že to trvalo tak dlouho…
