Každý malý kluk si hraje s autíčky, někteří z nás z toho naštěstí nikdy nevyrostou. Auta mne vždycky hodně bavila, ale těm, která jsem střídal, něco chybělo. Nebyla špatná, ale neměla stahovací střechu, motory měly málo válců a i když na naše poměry bývala spíš větší, na půjčený Lincoln Town Car jsem nikdy nezapomněl (http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2006102202).

A tak jsem ve volných chvílích hledal na internetu, uvažoval o A4 v kabriu, Mazdě MX-5, žehličce SL 500, Cadillacu 62 (ten mi dlouho nedal spát), ale za prvé to nikdy tak nějak nezapadlo dohromady a za druhé slušné auto bylo vždycky minimálně za 500 000 jen za pořízení a to bylo trochu moc. A tak šel čas… dokud nepřišlo loňské léto.

V Mikulově jsem náhodou narazil na sraz tatrovek a když jsem ty nádhery viděl, začal jsem o autě zase přemýšlet. Jednou jsem na internetu padl na Cadillac Eldorado Convertible z 1. poloviny 70 let a najednou se to všechno složilo dohromady. Nádherné veliké auto, poslední veliký kabriolet. Pro Američany už to není auto pro každodenní použití, ještě to není ceněný veterán, asi dost pociťují krizi a tak je jich dost k mání za rozumné ceny. Ideální příležitost – šel jsem do toho.

O dovozu aut z USA jsem nic nevěděl a tak přede mnou stála otázka, jak auto vybrat, jak ho koupit a jak ho sem dopravit. Podmínkou byl co nejvíce originální stav, nechtěl jsem auto po renovaci. Rozhodil jsem sítě po klubech, po firmách a po různých odkazech, které jsem k dovozu z USA našel. Je jich dost, ale přesto to chvíli vypadalo bledě. Většina doporučení byla neriskovat levnější auto, přišetřit a koupit něco perfektního, ale to bych v tom byl zase za půl milionu jen za pořízení a to jsem dát nechtěl. Naštěstí se ozval (snad mu tu mohu udělat reklamu) Ivo Kunetek z Ostravy a dali jsme řeč. Nakonec mi doporučil na eBay jedno auto z takového trochu zvláštního inzerátu. Fotky nestály za moc, auto mělo divnou žlutou barvu, prodávající navíc uváděl, že už to auto někdo jednou koupil a jeho manželka, když tu barvu uviděla, koupi zatrhla. Inzerát byl napsaný, jako kdyby majitel auto prodat ani nechtěl. S Ivem jsme se dohodli, že to zkusíme. Mrazilo mne v zádech, ale jasně jsem Ivovi řekl, že rizika nesu já. On doporučuje, rozhodnutí je moje. Lehko mi ale nebylo, počítal jsem s tím, že může přijet auto, na kterém bude dost práce.

Auto se podařilo koupit za velmi dobrou cenu. Trochu se pak zadrhla doprava, koupené bylo někde v Pensylvánii v horoucích peklech a než se dostalo do Ostravy, kde jsem ho vyzvedával, uteklo hodně času. Před vyzvednutím jsem samozřejmě musel vyřešit odvoz a garáž. Auto věru nemá běžné rozměry. Plaťák, který ho uveze, nestojí za každým rohem a garáž jsem na velikost Cadillacu také nestavěl. Všechno se ale podařilo vyřešit a tak jsme jednoho prosincového rána vyrazili do Ostravy. Řidič, který se mnou pro auto jel, byl v klidu, tvářil se, že taková auta vozí každý den.

Když jsme vyjížděli z Prahy, pršelo, sněžilo, slota hrozná. Jediné co mne utěšovalo, že nemrzlo, silničáři snad nesolili. Do Ostravy jsme po tankodromu zvaném D1 dojeli v pohodě, Iva našli a přijeli ke garáži, ve které mělo být auto. Ivo začal otevírat dveře a za nimi se vynořovalo něco žlutého… a fakt velikého. Otevíral dál a pořád se objevoval další a další kus auta… nebudu vás napínat, rozměry auta v reálu mne naprosto šokovaly. Já už ho viděl na srazu a také jsem si ho byl prohlédnout (tímto děkuji za ochotu Vláďovi http://www.cadillac.cz/auta/1975-eldorado-convertible), ale tohle byla fakt pecka (i šofér odtahovky pochopil, že tohle běžně nevozí, začal zběsile fotit a rozesílat MMS, aby všem známým ukázal, pro co jede).

Ivo Kunetek mi sice říkal hned, když auto vyvezli z kontejneru, že je pěkné, ale skutečnost předčila moje očekávání. Inzerát uváděl, že nefunguje klimatizace (to jsem zatím neměl příležitost ověřit), ale jinak funguje všechno. Na autě není stopa rzi, pěkný lak a chrom (no… zadní blatníky byly lakované a je to trochu poznat), sedačky nejsou (až na dvě malé drobnosti) poškozené, nová je střecha, výfuk, alternátor, udělané brzdy, vyměněné všechny náplně, prostě zatím to vypadá, že při výběru auta jsme měli neuvěřitelnou kliku. Žlutá barva v reálu k černému vnitřku a střeše skvěle pasuje.

Vrátím se k odvozu – pokochali jsme se, povozili, milého Cadillaca naložili (vešel se přesně na centimetry) a vyrazili do Prahy. Obloha se roztrhala a my jeli domů celou cestu po suchých silnicích. Na pumpě se mne ptali, jestli to vezu na výstavu (no řekněte, koho by to nepotěšilo) a na konec toho skvělého dne se Eldo v pohodě vešlo do garáže. O víkendu jsem se hned pustil do mytí, leštění, luxování, pastování a momentální výsledek vidíte na fotkách.

Samozřejmě přijdou chvíle, kdy se na něm něco vysype a budu proklínat den, kdy mne taková blbost pořizovat staré auto napadla, ale s tím se počítá. Teď z něj mám čiročirou radost a směju se vždycky, když přijdu do garáže a tam tu nádheru vidím. A tak chci poděkovat své paní, která mne s ním nevyhodila, Ivovi za pomoc a skutečně seriózní jednání a všem z klubu za ochotu, se kterou se setkávám. Těším se, až se potkáme na srazu! A pokud vám zatím něco takového v garáži nestojí a stejně, jako dříve já, váháte, přemýšlíte a sníte o tom, že to jednou vyjde – věřte, že to není tak těžké. Chce to jen mít trochu odvahy, zdravého rozumu a asi i trochu toho štěstí. Přeji vám všem, abyste si stejně jako já mohli říci:

I had a dream – I have a Cadillac!

Honza Kalíšek
1975 Cadillac Eldorado Convertible