Náš úkol zněl jasně: Essen nám nemůže ujít. A tak jsme s Karlosem běžný středeční pracovní den nikterak neprotahovali. Prostě pohoda každodenního dne na dílně Cadillac klubu a odtahovek, vše v režimu last minute, a tak to, že jsme skončili kolem osmé večerní, můžeme považovat za úspěch.
Moje maličkost, Karlos, milovník americké veteše všeho druhu, tedy hlavně Lincolnů, Jiří Povadlý a pak dvorní fotograf a amerikanofil  ELVIS Beneš. Nutno poznamenat že Elvis byl hnán velkým chtíčem zúčastniti se Essenu neboť se jedalo o jeho první návštěvu tohoto svatostánku veteránismu v Evropě.

Tím bylo jasné že potencionál jeho nadrženosti musíme náležitě využít a tudíž byl vsazen za volant pečlivě vybraného vozidla, které nás do Esenu mělo dopravit. Vyhraněnost Elvisova vkusu je v postatě jednoduchá, je to skromný kluk, co si postačí pouze s tím nejlepším. Byl tedy vybrán Cadillac Concours DeVille z roku 1999. Vzájemné pochyby, jakožto mechniků, že tam Cadillac dojede, jsme si s Karlosem nechávali pro sebe. Když však Jirka sedící v zadu váhavě položil otázku: „Hele co to furt vrčí tady pode mnou?“, Karlos jen syknul, že je to kompresor autolevelingu a že prostě rovná káru, protože je Jirka vyžranej, bylo už i Jirkovi jasné, že Elvise nesmíme rozptylovat od jeho extázické pilotáže. Po chvilce už na palubě zavládlo spojené podřimování, které přehlušovalo karlosovo chrápaní.

Ale ráno už pak situace byla o poznání lepší. Snídaně jak jinak než v mekáči. Elvis, který nejevil známky únavy, pak o pár hodin dostal přezdívku android. Ale krátce na to se pak porouchal a hodil se do safe modu.

U androida vlastně došlo ještě k jedné poruše, a to bylo hned po vstupu do první haly Essenské expozice, když se během jedné za svých typických fotografických póz vlastně zasekl a již na žádné jiné povely a vjemy nereagoval. Zřejmě došlo k přetížení jeho obvodů a byl pak následně restartován Karlosem. Tuším, že to bylo někde v expozici BMW.

TECHNO CLASSICA ESSEN, 25. ročník mezinárodní výstavy veteránů a vlastně všeho co s veteránismem souvisí a to už přímo nebo se jen kolem veteránismu mihne. Je velice příjemné sledovat, jak s postupem času automobilky a výrobci součástek začínají velice úzce chápat potřeby jednak své a za druhé reálné touhy nejen provozovatelů, ale i renovátorských dílen. Překvapením tedy bylo oficiální představení HELLY a jejího výrobního programu pro veteránská vozidla, to samé předvedl i BOSCH a mnoho dalších. Není potřeba nikterak rozebírat expozice automobilek a tudíž nikoho nemůže překvapit velikost a obsáhlost expozic domácích automobilek, jako je  Mercedes-Benz, jeho naprosto skvostná expozice pak kontrastovala s expozicí BMW, mini a RR. Nicméně koncern v hale číslo 7, a tedy konkrétně VW a AUDI a další značky, pak měly opravdu dech vyrážející expozici, která dokázala krásně kontrastovat se současností oproti počátkům značky. Zde musím vypíchnout jednu lahůdku. Na expozici Škody bylo možné shlédnout kompletaci  ŠKODY RAPIDA v podstatě dobové dílně a na expoziční  ploše postávalo rapídě a světe div se s TYGROVANEJMA POTAHAMA. Takže vážení je to tady už se tedy tento velice vkusný plyšový sajrajt dob osmdesátých oficiálně stal dobovým doplňkem uznávaným automobilkou.

Velmi zajímavé je i prolínání jednotlivých autoklubů vyznávajících orientaci na značku s oficiálním stánkem značky. Zcela krásně patrné bylo jak si Mercedes  a třeba  Opel uvědomuje nutnost komunikovat a podporovat jednotlivé kluby vyznávající danou značku.  Nicméně i tak konzervativní Německo  je štěpené, jak to známe z našeho malého rybníka, a tak v halách, kde se prezentují samotné kluby, či jednici, bylo zřejmé, že jsou značkové kluby, které nemají anebo nechtějí mít přímou náklonnost svojí automobilky, a tak vystavují a prezentují samostatně. Hrdé stánky Trabant klubu stejně tak klubu NSU, ale i německý Tatra klub, jsou důkazem toho, že každý kluk má svoji hračku a běda tomu, kdo mu jí chce vzít. Pro nás jako entuziasty koncernů GM bylo vlastně povznášející pozorovat, co se v evropě vyrábělo a v čem lidé ochotně jezdili. Při zastavení na stánku BMW a podrobném prostudování BMW ISETY vám cukají koutky když si uvědomíte že na druhé straně louže GM vyrábělo ehm… no prostě auta a né pojízdné telefonní budky s volantem.

O posměch rozhodně nejde, je to jen konstatování, jak rozdílní jsme a každý to vidí jinak. Hlavně tato léta dávala automobilům tvář a duši. Je nutné v tomto bodě konstatovat, že během naší expedice se nám Jiřík zamiloval do zmíněné telefonní budky a prohlásil, že si jí prostě koupí. Nikdo jsme však nenašli toliko odvahy mu sdělit, že do tohohle auta… no auta… do tohohle se prostě nevejde. Ale on na to přijde sám.

Hala 6 je vlastně oficiální halou prořadatele SIHA, je pojmenována GRAND PALAIS HANDELSZENTUM. Až na to německé třetí slovo je to krásný, jinak to vypadá, jako kdyby to bylo tržiště s lítanejma brokuma, baváriema a telefoníma budkama. ALE NENÍ. Je to to nejvíc nejvíců, o čem tu mluvíme, je to vrchol renovátorských dílen a aukčních domů či obchodníků s auty v původním stavu. Jo tohle je hala, kde si velcí kluci leštěj konzole a z brady jim visí jazyky jako mravenečníkovi. Ale ano, i dámy si tu jistě najdou své. Stánek s opravdu krásnými dobovými kostýmy zavazadly a podobnou veteší je hned vedle stylové kavárny, kde hraje živá hudba. Tudíž Babu strčíte do hadrárny, do jedné ruky kafíčko a do druhé dortíček… pánové to je strategická pozice obsazenosti ženy, pak na nic nemůže šahat a ani si nesáhne do kabelky pro peněženku. Tím jí dostatečně ochromíte a pro umocnění její bezradnosti jí během prohlídky této haly několikrát zavolejte a pak to vytípnětě. Jedině tak jí udržíte ve stále hybernujícím stavu bezmoci.  Zde stojí pečlivě vybíraná vozidla zcela odpovídající normám FIVA, FIA a FIAM. Když si vlastně uvědomíte, že to všechno kolem vás je na prodej, ale cenovky byste v této hale ovšem na vozidlech hledali marně, točí se vám tak trochu hlava.

Ono celé výstaviště je vlastně plné krásných věcí na prodej. Někdo komerci nemusí, mi si myslíme, že je to super. Na venkovních plochách jsou vyskládaná auta všech roků, kategorií a stavů, tady už cenovky najdete. Ve většině případů je lepší při pohledu na cenu míti při době defibrilátor, ale když si uvědomíte, že jste v podstatě na mezinárodní burze, dá se o reálnosti vypsaných cen uvažovat.

Hrabák, hala 8, 9 a 5 je opravdu ohromný prostor s burzou, veteší, krámama, pro někoho šrotem a pro někoho podkladem. Ale je nutno podotknout, že každý si tu něco najde. I já si našel a koupil, Karlos tu objevil první puchejř na noze – ten nekoupil, ale dostal.  Prodejci ze všech možných zemí prodávají snad vše, co s veterány a youngtimery souvisí. Vše má ale svůj řád a pravidla.

Řemeslo je to krásné, a protože my se sem tam také rádi do práce položíme, o to více rádi vidíme, že vzrůstá zájem toto řemeslo dělat. Víte, sedím v jedné takové organizaci, říkejme jí třeba FKHV, kde jistý pán občas pronáší takové chytré kydy, o jakémsi programu na podporu udržení dobových řemesel. A protože jsem si zvyknul, že u nás se kecá a kulový dělá, tady mne nepřekvapí aktivní přístup. A tak v galerii výstaviště Techno classica uspořádala akademii, kde si na řemeslo šáhnete, před vámi tu kucí v montérkách vyvařují kabinu z unimoga, opodál šijí čalounění, a to vše před vašima očima s důstojností sobě vlastní.

A Elvis, tedy vlastně android, začal vykazovat první výpadky. Začal nesouvisle vydávat různé zvuky a podivně kýval rukou ke stánku s modely autíček. No fakt, jak malej kluk si povídám, jdu k němu a asi to bylo nakažlivý. Také jsem blbě civěl a máchal rukou směrem k vitrínám s modely. Pak už jen Karlos a jeho vztek z kuřího voka nás od toho stánku dokázal odtrhnout.

Nakouknutí do haly 3 – no jéje žluťáci z ADACu, ale moc pěkná expozice a ne… to ne sakra, bolej mne nohy a tady no propáníčka… oficiální stánek Ferrari a autorizovaných renovátorských dílen. Už mne ty nohy zas tak moc nebolí. Vedle je pak alfa – jo alfa to je máslíčko – fááákt krása, co naplat, ital. Elektrika na nic, rezne to, spolehlivost celkově nic moc, ale nekupte to, když je to tak krásný, co? Pokud se tímto bude tato automobilka řídit i další léta, bude vždy úspěšná. Nemůžeme pominout všudypřítomné Porsche, ale protože jsme zdraví kucí tak si káry pro buqice  moc neprohlížíme, to proto, abychom byli zdraví a dobře orientovaní i nadále. Nicméně při pohledu na stánek poršů, a to jsme byli i v jejich muzeu, člověk musí konstatovat, že dobrej design vlastně není potřeba nikterak vylepšovat, zkrátka vocucaná hašlerka se prodávala a asi prodávat bude ještě hodnou řádku let.

A málem bych zapomněl co v americe. Americký káry tu najdete na každém stánku renovátora nebo aukčních síní. Vždy jsou to totální renovace (a velice povedené) nebo zcela původní stavy. V hale 1A pak najdete american scene, kde je hrabák, který již ovšem není to, co v halách s oficiálním hrabákem v přízemí. V tomto patře se již presentují jednotlivé kluby, ale v rámci výstavy celé americké kluby působí tak trochu chudě. Působí to na vás pak jako třetí či druhá třída v Orient expressu.  Auta už tu jsou jak renovovaná nebo udržovaná, tak i některá německy upravená. Když nasajete ten odér nepřeberné kvality a vynikající práce, pak to, co uvidíte v hale 1A už není to, co vás nadchne.  Ano jsem stále amerikanista a jsem vyhraněný, ale mám oči v reálu. Dokonce i takt trochu zmuchlaný android nebyl z american scene unešený. Pokud budete chtít jet do Essenu jen na ameriky, tak pojedete otrávení. Pokud se jedete dívat na káry všeobecně, není nic lepšího.

Se čtyřtaktním pozdravem Váš MARKUS

PS: a příště si beru elektrický kolečkový křeslo.

Kompletní fotogalerie k prohlédnutí zde