První velký sraz v roce 2012, pro řadu z nás i první sraz s „novým starým“ autem. Jaký byl?

Asi všichni, kdo byť i jen na chvíli dorazili, potvrdí, že Jizbice byly jako vždy skvělé!! Každý, kdo přijel, si našel to své, ať to byla krásná auta, kamarádi, rady nebo jen popovídání. Asi není potřeba se rozsáhle rozepisovat, fotografie řeknou mnoho, tak jen pár dojmů někoho, pro koho šlo o první sraz s vlastním autem.

Před Jizbicemi horečka na fórech stoupala s tím, jak se datum srazu blížilo. Všichni se těšili a připravovali, plánovaly se společné odjezdy, řešily se technické problémy, na poslední chvíli se sháněly potřebné díly. My se stahovacími střechami jsme se skřípěním zubů sledovali předpověď počasí, která už horší být nemohla. Chtěl jsem jet až v sobotu, ale v pátek odpoledne jsem to kvůli počasí už docela regulérně vzdával – měla být zima a lít jako z konve.

V sobotu ráno jsem nemohl dospat a když jsem se podíval z okna, bylo jasno – jedeme! Po dešti ani památky, rosničkám to naštěstí nevyšlo a počasí bylo skvělé (no, mohlo být tepleji, nachlazení kurýruju ještě dnes). Pro Eldo to byla první delší jízda, ale proběhla celá v pohodě a kochací atmosféře.

První velké překvapení bylo, když jsme přijížděli k areálu v Jizbici a příjezdová komunikace byla v celé délce lemovaná auty návštěvníků. Sešel se jich věru důstojný počet. Areál byl už naplněný k prasknutí, ale všechna auta se nakonec nějak vešla a věru bylo na co koukat. Nechci nikoho vyzvedávat, každému se líbí něco jiného, ale je radost vidět ta krásná auta, která udržují živou dobu, kdy motorismus byl ještě zábavou nesešněrovanou pekelnými cenami ropy a nesmyslnými regulacemi. A protože auta jsou pro lidi, tak se okolo nich motají nadšenci, nikdo se nemračí, nikdo nikoho neodmítne, společně se řeší nejrůznější problémy a všude vládne skvělá atmosféra lidí naladěných na stejnou notu, i když někdo má rád sporťáky, jiný jeepy a další se nejraději pohupuje v klasické staré americe.

Po vyhlášení výsledků soutěže přišel čas na spanilou jízdu. Trochu se zdržela (jako vždycky se našlo pár jedinců, kteří organizaci zkomplikují – lidi poslouchejte příště pozorněji pokyny!), ale když jsme na ni vyrazili, tak stála za to. Ameriky vpředu po obzor, vzadu po obzor, to se musí zažít. Končili jsme na náměstí ve Zruči nad Sázavou a jak je z fotografií vidět, i tady vzbudila auta obrovský zájem návštěvníků. Do kempu jsme se už nevraceli, takže ze Zruče jsme se už rozloučili a pak jsme jen na silnicích potkávali auta, která se postupně rozjížděla. Kdo se vracel do kempu, zřejmě si i večer pěkně užil…

Co závěrem? Jizbice 2012 neměly chybu. Vyšlo všechno, auta, organizace, počasí, i auta nakonec vydržela (pravda, některá s menšími problémy). A tak bych chtěl poděkovat organizátorům za skvělou práci a těším se na další sraz!

Fotografie: Radek Caddy Beneš