Mé trampoty s těmito vozy se datují od roku 2006, kdy jsem si pořídil první ES Turbo, ale nepředbíhejme…
Přibližně od roku 2002 (ale na 100% jistý si už nejsem, je to už dávno) jezdím na srazy US Cars. Dlouho jsem jezdil jako divák, případně jako pomoc pořadatelům. Atmosféra srazů se mi moc líbila. Krásná auta, pohodoví lidé, pití, muzika. Něco tomu však chybělo. Vlastní auto!
Pročítal jsem inzeráty a zaměřoval se na ameriky. Jasnou představu jsem neměl, ale byl jsem omezený rozpočtem, takže toho moc na výběr nebylo. Hledal jsem pojízdnou funkční ameriku na značkách. Vzhledem k tomu, kolik jsem měl peněz, připadaly v úvahu přibližovadla jako Geo Metro (Suzuki Swift), Pontiac LeMans (Opel Kadett), Chevrolet Spectrum (Isuzu Gemini). V tu dobu bych byl vděčný za cokoliv, co mělo s amerikou něco společného. Lákal mě jeden Chevrolet Cavalier, jehož koupi jsem hodně zvažoval a dokonce se byl na něj podívat. Krátce před tím, než jsem si pro něj, rozhodnut, že jej chci, šel, volal mi kamarád, který prodej zprostředkovával, že majitel vozu začal dělat problémy a auto se nakonec prodávat nebude. Pak jsem se zajímal o Pontiac Tempest, což byla kanadská verze Chevroletu Corsica, ale ani tahle koupě se neuskutečnila. Pak se nic v mé cenové relaci neobjevilo. Tím se mé naděje rozplynuly. Ovšem jen do doby, kdy jsem v inzerci objevil Chrysler ES Turbo (evropská verze Dodge Shadow ES) z roku 1989 s přeplňovaným 2.5 motorem… Ano, moje první bílá Tryskomyš.
Po zhruba měsíční komunikaci přes e-maily, kdy jsem se dotazoval na všechno možné a trpělivý majitel mi fotil všechny podběhy, prahy atd., jsem se „rozhoupal“, domluvil si termín prohlídky, vzal peníze a vydal se do Brna.
Auto jsem koupil a tím u mě začalo bláznění okolo oturbených Moparů. Tuhle, přibližně dva roky trvající zábavu jsem si naplno užíval. Pak mi ovšem cestu zkřížil Passat a setkání s jeho kufrem odnesla Tryskomyš s pomuchlaným čumákem. Tuhle událost jsem obrečel, protože jsem s Tryskomyší měl ještě spoustu plánů. Člověk míní, život mění…
Samozřejmě jsem si pořídil další auto. A jak jinak, než ameriku…
Po neúspěšné koupi Chevroletu Caprice STW jsem se nakonec stal majitelem Chevroletu Lumina 3.1 V-6 (sedan), který mě zaujal lavicí vepředu a voličem automatu pod volantem. S tímto autem jsem taky zažil spoustu fajn chvil a rád na něj vzpomínám. Nic však netrvá věčně. Touha po jiném autě byla silnější a tak jsem se s Luminou rozloučil. Šla do dobrých rukou a její majitel je s ní velmi spokojený, jak mi sám řekl při setkání na jednom srazu.
Další auto, které mi prošlo rukama, bylo pohřební…
Byl to Dodge Grand Caravan 3.0 SE a byl v úpravě pro pohřební službu. Po půlročním běhání po úřadech se mi z něj podařilo udělat opět osobní automobil. Moc dobře se s ním jezdilo a asi bych ho měl dodnes, pokud by se ve mně neprobudila nostalgie, popuzená inzerátem, v němž byl na prodej Chrysler ES Turbo. Tentokrát o rok starší model, než byl bílý, a s přeplňovanou „dvadvojkou“. Prostě další Tryskomyš!
Na inzerát jsem okamžitě reagoval a po pár e-mailech bylo v podstatě rozhodnuto – to auto musím mít! Sehnal jsem peníze, sednul na vlak a jel pro ES Turbo… Tohle jsem už někdy zažil…
Černá „Myš“ je ročník 1988 (o rok starší, než bílá), ale do provozu byla uvedena až v roce 1989 v Německu. Do ČR ji přivezli spolu s červeným Dodge Shadow v roce 1994. Od té doby ji měl jeden majitel, starší pán, který s ní jezdil jen občas. Tomu by odpovídal i nájezd, který byl v den koupě (24. 4. 2010) 99500 km a dle stavu vozu není důvod tomu nevěřit. Většinu času trávila Myš ve vytápěné garáži a prakticky tak nepoznala zimu a sníh. Díky tomu je její karoserie ve výborném stavu bez koroze. Pár šrámů by se samozřejmě našlo, ale není to nic hrozného. Čas (lakýrník?) rány zahojí…
Co se týče motoru a podvozku, je vidět, že se na autě nic nedělalo. Pán prý pouze měnil motorový olej a filtr.
Po koupi jsem nechal vyměnit olej, filtry, řemeny, svíčky (včetně kabelů), rozvody a spojku. Postupem času se vyměnila spousta dalších věcí a spousta věcí se ještě vymění. Holt je to starší kousek a potřebuje péči.
Vždy jsem chtěl „plnohodnotnou“ ameriku s bublající V-8 pod kapotou, která pohání „klasickou koncepci“ (RWD) a nikdy dřív by mě nenapadlo, že se stanu fanouškem a nadšencem „pravého opaku“. Ale tohle auto mě prostě baví a to tak, že mu rád prominu, že má „poloviční motor“ (4válec), že nemá automat jako správná amerika, že „hrabe“ předníma kolama místo zadních a že je mezi svými „vrstevníky“ (ameriky) jedním z nejmenších…
Moje „bláznění“ zašlo až tak daleko, že jsem si založil vlastní blog ( http://mini-mopar.bloger.cz/), kde zaznamenávám různé postřehy, zážitky a další materiál týkající se Mini-Moparů.
Karel
Mopar Crew
http://moparcrew.bloger.cz/